Nenáviděná láska 2.Kapitla

7. července 2015 v 10:12 | Yuki |  Povídky na přání
Máme tu 2.kapitolu ,ikdyž tu 1.zatím nejspíš nikdo nečetl xD

-Nejlepší návštěvy jsou krátké-

-Drahý deníčku mamka si našla nového přítele.Tvrdí,že se s ním cítí tak jako se s nikým
jiným ještě necítila.Nevěřím jí!V jejích očích je něco divného.Chová se podobně jako by tu byl
ještě táta jako by se to opakovalo,ale to nejde.Určitě není tak hloupá.
Dnes ho k nám pozvala na večeři tak uvidíme jak se to vyvebí- 12.září 1999

"Nechceš zajít dneska do kina?"zeptala se mě Mariko cestou ze školy.
"Promiň nemůžu přijde k nám na večeři mamky přítel a já jí slíbila ,že budu doma"vysvětlila jsem.Šla bych s ní rozhodně raději než sedět a ledovat jejich zamilované příběhy.
"Tak se měj pěkně a užij si výkend"popřála mi a na rozloučenou jsme se objaly.

"Mamy jsem tu" řekla jsem "šťastně".
Chico,můj bratr na mě vrhl pohled stylu dej si pozot.
"Děje se něco?"zeptala jsem se.
On jen ukázal k jídelně a povzdechl si.
"Čtyři bílé svíčky mám, dva svícny taky ,ale ne já nekoupila bílé ubrousky se třpytivými rohy"řekla a já uslyšela slabounský vzlik.
"Mamy můžeš použít klasické vílé"navrhla jsem .
"Ne! bílé s třpytivými rohy"špitla a já pohlédla na bratra.
"Takhle vyšiluje od doby co jsem přišel.Všechno prý musí být perfektní tvrdí"posadil se.
"Yoko mohla by jsi pro ně prosím skočit do obchodu Morichiny tety?"zeptala se mamka a já souhlasila kývnutím. Zvedla jsem se a vyšla ven.
"Doufám,že nemám pravdu.Nechci ji mít"povezdechla jsem a zrychlila.
Za 20minut má být u nás.Jen nevím jak to zvládnu ,když cesta k obchodu trvá nejmíň 10minut.
Budu to mít jen tak tak. Zastavilo u mě černé BMW a následně stáhlo okénko.
"Mohla by jste mi prosím říct jak se dostanu k mlýnu?"zeptal se mladý mž.
"Pojedete tamtou uličkou pořád rovně a na rozcestí zahnete doleva"ukázala jsem.
"Děkuji"řekl,stáhl okénko a tozjel se.
Přeběhla jsem silnici a vyšla schody.

"Ahoj Yoko"uslyšela jsem dívčí hlásek.
"Ahoj Katsumi promiň já spěchám"odpověděla jsem sestřence Moriky a hledala ubrousky s třpytivámi rohy.Uviděla jsem před sebou kluka a myslela si ,že je to brigádník.
"Promiňte nevíte ,kde bych našla bílé ubrousky s třpytivými okraji?"zeptala jsem se a v tu ránu jsem měla šok.On se pomalu otočil a já zjistila ,že je to Rei.
"Ahoj to na sebe máme štěstí .Zrovna jsem na tebe myslel"
"Já spěchám.Nevíš ,kde bych našla ty ubrousky?"
"Ve skladu ještě jedny jsou"

Vedl mě k tmavým dveřím,které otevřel.
"Prosím .Až po tobě"
"Fajn"zabručela jsem a šešla pár schodů co tam bylo.
Ön za sebou zavřel a začal hledat.
"Ty tu vypomáháš?"
"Ano moje mamka je dobrá kamarádka Umeko a tak mi tady dohodila flek"
"Aha,mohl by sis pospíšit.Za 9minut musím být doma"
"Proč?"
Povzdechla jsem "Do toho ti nic není"
"Nedám ti je dokud mi to nepovíš"v ruce měl balíček ubrousků se třpytivými rohy.
"To je vydírání"
"Možná"přistoupil blíž.
"Mamka pozvala na večeři nového přítelea chce ,aby vše bylo perfektní.
Už z toho šílí"Chová se jako tenkrát!"

"Co se stalo tenkrát?"
"Řekla jsem ti to cos chtěl tak mi je dej!"
On se naklonil blíže, jeho obličej byl jem pár centimetrů od mého.
Vytrhla jsem mu kapesníky a vyběhla zpět do obhcodu.
"Bude to vše Yoko?"zeptala se teta Moriko.
"Ano"vyhrkla jsem,zaplatila a běžela domů.
Cestou jsem málem srazila staršího pána,ale stihla jsem to.
Mamka vypadala šťastně,když jsem jí je podávala.
"Jdi se převléct"požádala mě a já jako vždy poslechla.
Dlouho jsem se přehrabovala ve skříni ,ale pak se rozhodla pro klasiku.
Černou sukni s bílým trikema stuhou kolem krku.
Když najednou zazvonil zvonek ,sešla jsem schody a stoupla si vedle bratra.
"Ahoj Nibory"řekla a políbila ho.
On vešel dovnitř a pohlédl mým směrem.
Byl vysoký a namakaný.Černé vlasy s tmavýma očima a plnými rty. Na sobě měl neformální oblečení.Modré džíny a černou košili.
"Drahý to je YoKo a Chico,Říkala jsem ti o nich"ukázala na mě a pak na bratra.
"Rád vás poznávám"řekl s ďábelským úsměvem a potřásl si s náma rukou.
Celý večer mě nenápadně pozoroval.
Když jsem večer ulehla do postele měla jsem dojem ,že to není ten typ jako otec.
Ale pak mě to vyvedlo z omylu. Po půlnoci jsem se vzbudila ,jelikož jsem slyšela mámin
pláč a slabí křik.Když jsem se potichu přikradla k jejíložnici viděla jsem jak u postele stojí Nibory s bičem v ruce.
Takže jsem se nemýlila...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shin Shin | Web | 7. července 2015 v 17:52 | Reagovat

Pěkná povídka..těším se na další..XD S bičem v ruce..mazec.. XDD

2 Yuki Yuki | Web | 8. července 2015 v 8:39 | Reagovat

[1]: původně ji měl jen mlátit ,ale pak jsem tam přidala bičík :D

3 Adís Adís | E-mail | Web | 12. července 2015 v 12:07 | Reagovat

Souhlasím se Shin.. Mazec! :3 :D Těším se na další :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama