Robotí srdce -3.část

6. června 2015 v 8:46 | Yuki |  Robotí srdce
Jsi v pořádku?"zeptal se mě Martin ,ale já mu už neodpověděla.Schoulila jsem se na zem a nehorázně se klepala ,nebyla mi zima ,ikdyž to tak vypadalo. Otec měl pravdu nesmíme projevovat city ať už je to láska,bolest nebo smutek. Nevnímala jsem nic ..neviděla...neslyšela.
Tma....nic jiného jsem neviděla.Jen tmu.Převládala v mém těle. Viděla jsem ho -lovec.
Blížil se ke mě...poslala ho otec ,aby mě tady našel a přivedl zpět ať už živou nebo mrtvou.
Probrala jsem se s děsivým výkřikem.
"Gino! "vykřikl Martin ,který seděl vedle mě,ale nikdo jiný kolem nás nebyl.
"Co se stalo?!"zeptal se vyděšeně a držel mě za ruku. Jeho dotek byl teplý a příjemný ,narozdíl
od mého. Jsem uvnitř robot jsem chladná a studená.
"Otec ,on"začala jsem ,ale pak jsem si uvědomila ,že mu to říct nemůžu tak jsem jen řekla "Promiň ,že jsem tě viděsila"
"Netrap se "usmál se a mě po celém těle přejelo šimrání. Díval se na mě mile a upřímně .
Jako by jsme byli pár.
Ne!Nemůžeš Giny!pamatuj...
Vytrhla jsem se z jeho ruky" Promiň já nemůžu" zašeptala jsem sotva slyšitelně.
"Proč?Co se děje Giny?"vyskočil na nohy ,doběhl mě a chytl zase mou ruku.
"Není povoleno...milovat ani projevovat city Matine" cítila jsem jak zevnitř hořím touhou ho políbit ,ale vím jaké by to mělo následky. Na začátku pohoda....nevolnost..dezorientovanost....smrt.
"O čem to mluvíš?"přirazil mě na zeď a byl jen pár centimetrů ode mě.
Nedokázala jsem odolat...zabránit tomu.
Jeho rty se přitiskli na ty mé. Moje ruce bo objaly kolem krku za kterým se spojily.
Ostří bolest mě skolila na koleno...nebyly to povídačky.
"Co se děje!"řekl a pomohl mi stát.
"Já nejsem zdejší..jsem z Dimexu.Můj otec je král Dimexu ,ale já utekla do světa lidí.Myslela jsem..
chtěla jsem být jiná a ne jen robot bez citů, ale city jsou u nás zakázány.
Zničili by nás ať už je t bolest ...přátelství nebo láska.
Všechno mu rázem došlo ,díval se na mě ještě vyděšeněji než před tím.
Buch...Buch ,hlasy.
Uviděla jsem stráže,otcovi stráže. Ne!
"Ne !"vykřikla jsem ,chytla jeho ruku a utíkala na opačnou stranu doufajíc ,že najdu východ,ale
žádný tu nebyl.
"Prosím!"ukápla mi slza a oni se zhrozili.
"City! Ale možná není pozdě! Půjdeš s náma "dva z nich mě popadli a táhli pryč.
Martin mě bránil ,bojoval a když vytvořili portál přenesl se tam s náma ,jelikož se mě držel.
Když jsme byli v Dimexu díval se udiveně kolem,jako každý kdo je tu prvně.
Stráže si ho všimli a jeden z nich co měl v ruce zbraň chtěl vystřelit.
"Né"vykřikla jsem ,vytrhla se strážím a běžela ,abych ho před výstřelem ubránila.
Zásah.Padám k zemi.Moje tělo se chvěje.Kulka zasáhla místo těsně vedle mého robotího srdce.
Ukápla mi slza.
"Ne!To nepřipustím"vykřikl se slzama v očích Martin.
"Nic nezmůžeš naše těla se spravit nedají ,když je někdo střelí"zašeptala jsem.
Síla mi ubývala na minimum.
"Zůstaň tu se mnou,prosím"svíral mé studené tělo ve svém náručí.
"Miluju tě. Drž se ,to zvládneš"byla poslední slova co jsem vyslovila.
-
Dívala se na mě ,ale její pohled byl prázdný, nic již neviděla.Byla pryč.
O 2Měsíce později.
"Pojď Wendy " prohlásil jsem a ona za mnou pomalu cupitala.
Wendy byla dívenka ze sirotčince v Dimexu o ,kterou se Giny starala a pomáhala jí a já
si jí adoptoval. Úspěšně. Ona si mě oblíbila ,ale nikdy mi nevynahradila Giny.
Aspoň mám pocit ,že mi tu po ní něco zbylo.
Nejsem sám a nikdy nebudu.
"Martine"ozvalo se z vysílačky se ,kterou si Wendy často hrávala.
Ten hlas ...přísahal bych ,že to byla Gina.
"Martine"ozvalo se znova.
"Martine"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adís Adís | E-mail | Web | 7. června 2015 v 17:33 | Reagovat

Ty bláho. O_O
To je konec?! Wohou. To jsem nečekala! Moc úžasný to bylo! >< :33

2 Yuki Yuki | 7. června 2015 v 18:01 | Reagovat

[1]: Možná někdy v budoucnu bude pokračování až se budu zase nudit :D
Jsem ráda ,že se ti to líbilo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama