Robotí srdce -1.část

3. června 2015 v 21:29 | Yuki |  Robotí srdce
/Tato úžasná úvodka je od Adís -Jak jinak že? *-* - Arigato Adís-chan /
Je to jednorázovka pro zkrácení dlouhé chvilky *-* Snad se vám bude líbit

Tma..Světlo a zase tma. Pořád byl naštvaný,byl naštvaný na mě ,jelikož jsem utekla z mé
domoviny. Chce mě udržet doma za jakoukoli cennu ,ale já se nevzdám. Budu bojovat za svá práva! Otec byl císař Domexu a já nemohla jako následnice trůnu být neposlušná!
Ale já nikdy nechtěla být císařovnou ,chtěla jsem žít svůj život a ne trávit veškerý svůj čas na
schůzkách a poradách.

"Omlouvám se tati ,ale já bych opravdu nebyla dobrá císařovna" řekla jsem si pro sebe a vstoupila do zeleného portálu,který mě má z naší planety přenést do světa lidí.
Četla jsem o nich spousty knih a byla jsem jimi fascinována ,opravdu hodně . Jsou to tak zajímavá stvoření. A hlavně jsou nepředvídatelní. Přemýšlela jsem nad tím jaké to bude..

Spadla jsem na zem. Hlava mě brněla a tělo svědělo.
Postavila jsem se na své hubené nohy a rozhlédla se . Nebe byla modré a po něm přebýhaly modré mráčky. Žlutá žhavá koule zářila a její paprsky mi dopadaly na kůži ,která se v tu chvíly
zaleskla.Kolem chodníku rostli barevné květy...květiny. Četla sem o nich ne jednu enciklopedii,
ale neviděla je na živo. Bylo to tu tak jiné od našeho světa.
Domex je ponuré místo s věčně šedou oblohou ..bez květin a přírodu ,všude samá technologie.
Žádná láska a to bylo to nejhorší. Rodiče vám dohodnou sňatek kvůly pozici toho druhého a ne z
lásky. V našem světě láska neexistuje a já to chci změnit. Nechci být jako ostatní.
Doufala jsem ,že za mnou otec nikoho nepošle. Potrestal by mne.
Začalo něco kapat z nebe. Viděla jsem to poprvé ve svém životě. Bylo to mokré a průhledné.
Utíkala jsem směrem k nejbližšímu přístřešku nedívající se na cestu.
Náraz ...další a další. Vylekaně jsem pohlédla za sebe ,kde byl slyšet ten zvuk.
Výstřel..křik a brekot. Muž s kombiné s pistolí v ruce a rozhlížel kolem.
Někdo kolem mě proběhl a chytl mě za ruku. Vyplašeně jsem na něj pohlédla.
Běželi jsme.Pustil mě až ,když jsme byli uvnitř nějaké budovi.
"Jsi v pořádku?"zeptal se a dlouze na mě pohlédl.
"Ano jsem ,co se to tu děje? Proč útočí?"nenápadně jsem se podívala do okýnka.
"Rusko..útočí na nás .Prodralo se až do Čech "vysvětlil mi a chtěl mě od okna odtáhnout ,ale já se nenechala.
"Proboha!"vydechla jsem a nevěřila vlastním očím. Jeden z mužů odtáhl ženu pryč a před jejíma
očima zabil její děti.
"Musíme něco udělat!"
"Nejde to ,zabijí každého ,jak se vlastně jmenuješ?"byl zvědaví.
"Jsem Gina a ty?"
"Martin, nezvyklé jméno jsi z daleka?"
"Ehm tak trochu ,ale to je nadlouho " Ano z daleka řekla jsem si v duchu.
"Pojď máme šanci utéci" pomohl mi vsát a vyřítili jsme se z budovy jako tornádo a utíkali pryč.
Co nejdál od toho hnusného místa plného války a boje.
Pach krve..cítila jsem ji. Voněla jako železo ,spíš páchla jako železo.
"Kam jdeme?"zeptala jsem se v pulce cesty
"Do částečného bezpečí"kapky na nás padali až jsme byli celý promočení.
Zastavili jsme v polorozpadlé budově.
"Tady nás jen tak nenajodu! "usmál se a seskákal schody..jeden po druhém.
Sklep ,byli jsme v temném sklepě a zřejmě ne sami.

Dopíšu to zítra mám dnes ještě nějakou práci :) ,ale snad se líbí
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adís Adís | E-mail | Web | 4. června 2015 v 19:11 | Reagovat

To se mi líbíb :3 Pěkná práce :3 ^^ Není zač. :))

2 Yuki Yuki | 4. června 2015 v 21:37 | Reagovat

[1]: Arigato

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama