Nebezpečná magie-Osud vyvolených

7. března 2015 v 15:28 | Yuki/Adís |  Stories
Ahoj takže jsme byly s Adís už nějakou tu dobu domluvené ,že budeme psát spoluautorskou povídku a konečně jsme se k tomu dostaly -fanfáry- . Abyste se v tom ,alespoň kapku vyznaly .
Já píši za Shizuky Yoko Dialovou a za Lana Karla Montiega a Adís píše za Rianu Euki a za Charlese Lukadnisse
(OBRÁZEK VYTVOŘILA ADÍS!)
Psal se rok 2027. Svět byl obklopen magií.. z jiných světů. Všechno je jinak. Tento svět už není takový, jaký býval. Někde na severu zuří válka, kde tryskají jen válčící hole s kouzly. Všichni umírají... Ale teď k realitě. Jsou tu děti. Děti, které smí všechno spravit..Jsou čtyři ,klidně bychom těm dětem mohli říkat vyvolení jelikož na tom něco bude. Mají nadpřirozenou sílu ,dokáží to o čem jiní pouze sní.
Shizuky :"Mohl by jsi sebou hnout nebo nám ten vlak opravdu ujede" vražedně se dívala na Charlese ,který se přehraboval v tašce a hledal drobné.
Charles: "Ale jo pořád.." zabrblal sem pro sebe a postupně z tmavé tašky vytahoval dvoukoruny a pětikoruny. Měl jsem pocit, že nenajdu ani stovku.. Bohužel už na sobě cítím ten vražedný pohled Shizuky. Pf, to bude cesta! proč tu není Lan sakra?! To mám s ní vydržet celou věčnost? Snad s ní nepojedu sám. To bych nepřežil. Někdy je milá, udělala by pro přátele všechno, akorát ... dneska má hrozně panovičnou náladu Ježiši o čem to zase melu, musím najít ty peníze! Ignoruj ji, Charlesi! Ignoruj!
Lan: "Uff stihnul jsem vás" přiběhl k Shizuky a Charlesovi celý udýchaný . V ruce svíral černou cestovní tašku ve ,které měl spousty nepotřebného harampádí. "Omlouvám se ,že jsem přišel o trochu později ,ale cestou mě prohnal sousedovic pes" řekl omluvně .
Shizuky: "Trochu později!Jako vážně?"zabodla jsem na něj velice vražedný pohled a Lan ani nemrknul,ale pohledu Shizuky se raději vyhnul.
Lan: "Co s ní zase je?"zešeptal k Charlesovi.
Charles: Ah, Lan už dorazil! Už sem si myslel, že nedojde! že s tou čarodějnicí zůstanu navěky. Už sem ho chtěl vděkem obejmou, ale Shizuky po něm vyjekla, ikdyž se Lan omluvil. Chudák. Podívám se okolo, cestující se na nás podívají. Jo, teda ale Shizuky má grády v hlase. Ozývá se to pocelém nádraží... "Co to s ní je?" zeptá se mě Lan, když skončila se svým poučením. "Co si myslíš?" opáčím a pokrčím rameny. "Ona taková nebývá," řekl mi. Zakoulím očima a zasměju se. "Tak to ji asi moc neznáš." Sedl s vedle mně a zal si taky tašku před sebe. On jde taky hledat peníze?! Shizuky... nás asi zabije, protože.. já je asi .. nemám.
Shizuky: "Ne jen mi neříkej ,že jdeš taky hledat peníze ,jen to ne " vypadala jsem vystresovaně a rozčíleně. "Dělám to nerada ,ale fajn . Nastupte konečně já to za vás zaplatím "vytáhla jsem peněženku a čekala až nastoupí.
Charles: "Ehm, Shizuky?" nechtěl sem se na nic ptát, ale.. musel jsem. "Proč to děláš?" zeptal sem se opatrně. Modlil jsem se, aby po mně nevypálila raketu. Otočila se ke mně. A jaj- "Cože?! hele, byť rád, že tam jedeš!" vyjekla. "No, ale já tam nechtěl jet-" "To byl Rianin nápad." dodal za mne Lan. Přikývl jsem na souhlas. "Proč to svádíte na Rianu?! Vždyť tu ani není.." řekla, došla jí slova. Konečně! "Vlak 6B za 10 minut odjíždí, prosíme cestující, aby nastoupili a nevystupovali z vlaků. Děkujeme," řekl stařecký hlas v mikrofonu, který se ozýval po celém sále nádraží. "Co si to zase Riana vymyslela?" řeknu si v duchu. Vezmu všechna zavazadla a nastupuji za Shizuky, která měla potřebu něco rozmlátit. Takhle ji teda neznám. A jak jde vidět, tak ani Lan ji tak nezná. je z ní úplně v šoku...
Shizuky: zaplatila jsem za všechny a sedli jsme si na sedadla . "Hele lidi já se omlouvám jen se mnou vlají hormony "řekla jsem a oba dva na mě překvapeně zírali. Podívala jsem se z okna a sledovala krajinu. "Škoda ,že Riana s námi vlakem nejede byla by tu jiná atmosféra" řekla jsem si v duchu. Lan: Bylo strašné ticho tak jsem ho chtěl prolomit. "Nemáte hlad? Vzal jsem sebou sušenky ,chipsy no prostě spousty jídla" usmál jsem se a očima kmital z Shizuky na Charlese.
Charles: Lan prolomil to trapné ticho.
"Hm," hlesla Shizuky a natáhla ruku k němu, když vytahoval sušenky. "Dík."
Ukázal sušenky u mých očí a já je odtáhl ze svého dohledu. "Držíš dietu?" zeptal se Lan. Sakra! Zaskočila mi slina! Začínám kuckat a oba se začnou smát.
"T-to není-" *kuck* "vtipný!"
Náhle zazvonil mobil. Byl to Shizukyn. Celá se rozzářila, jak si přečetla, kdo volá. "Jé, ahoj, Riano! Cože? Ne, vůbec. Je to naprosto v pohodě!" usmála se. My se na ní podíváme.. to teda není! Zamračila se a my radši zmlkli.
"He? Ty už si v Americe? To fakt? Je to tam boží,co ?" uculila se a začala říkat, jak je to v noci úžasné. Jak magické kuličky vybuchnou před skleněnými okenicemi a rozzáří celý pokoj.
To bude na dlouho, řeknu si v duchu a dám si šlofíka.
Shizuky : vypnu mobil a zastrčím ho do kapsy od mikiny. " Možná bych si dala tu Kitkatku " řeknu a usměju se . Lan: "Tady " podal jsem Shizuky kitkatku a ona se na nás usmála . Vypadala jinak než před 10minutama. Byl jsem rád jelikož ta její děsivá část je opravdu příšerná
Charles: Asi tím hladem všechno ztratila. I tu hádací náladu. Slyším jne skřípoty... Spím. Usínám.. Objevuji se v tmavě fialové místnosti, která je snad nekonečná. Atmosféra je neklidná. "Charlesi," uslyší dívčí hlas a otáčím se pořád dokola. Hlas se ozývá a nevím, kde začal. "Charlesi," uslyším ho znovu. Možná už vím, kdo to říká. Tu osobu znám. "Charlesi, pojď semnou. Jsem tu tak sama.." "Kdo jsi?" zeptám se. Cítím, jak mám na zádech její pohled. Je smutný a zároveň vražedný. "Ty mne nepoznáváš?" zesmutněla. To byla past. "Charlesi," znovu. "Ještě se setkáme." řekne onen neznámá dívka a z fialové místnosti zmizím. Náhle uvidím před očima Rianu- "Charlesi!" otevřu oči. Zahlédnu siluetu Shizuky. Vystrašeně se jí dívám do jejích nebarevných očí. Polknu. "Si tu?" zamává mi před obličejem Lan. Jemně přikývnu. "Už jsme tady," řekli oba naráz a já vstanu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama