Komorník 2.kapitola

7. března 2015 v 11:16 | Yuki |  Ostatní
Ahoj přináším vám 2.kapitolu Komorníka :) A zároveň se chci omluvit ,že nejsem tolik aktivní,ale
mám toho ve škole hodně a k tomu zákaz na pc ,ale články přidávat nějak budu to se nebojte.
A ještě bych chtěla poděkovat Baka Kamaru xD a Goshidovi Rykyu :) za diplom je strašně pěknej a
omlouvám ,ale vaše přezdívky se strašně blbě skloňují xD
Převlékla jsem se z plesových šatů do noční košile . Proplížila jsem se chodbou ven na zahradu. Chtěla jsem se nadýchat čerstvého vzduchu ,zahrada je navíc rozlehlá a velká takže mě služebnictvo nemohlo vidět ani slyšet. Něco mě táhlo k altánku, spatřila jsem muže v tmavé kápy.
"Co tu ch-chcete a jak jste se sem d-dostal ?" koktola jsem a došla k němu. "Chci ti jenom pomoct ,toto nasypeš svému komorníkovi do pití"řekl a podal mi šáček . Zatočila se mi hlava a když jsem se znovu podívala na místo ,kde předtím stál už tam nebyl ,ale sáček mi v ruce zůstal. Zatmělo se mi před očima a ,když jsem se probrala byla jsem ve svém pokoji. Někdo zaklepal na dveře a pak vešel Michaels. "Otec s vámy chce posnídat"řekl ,usmál se a pak odešel.
"Od kdy se mnou chce otec snídat?" znělo mi v hlavě. Vzala jsem si sváteční oblečení.Světlé punčochy ,černé šaty po kolena a černé rukavice. U šatů i u rukavic byly krajky a volánky.
Vlasy jsem si rozčesala a nechala rozpuštěné.
Vešla jsem do jídelny ,otec už seděl na svém místě a byl značně netrpělivý.
"Omluvte můj pozdní příchod otče" řekla jsem a posadila se na své místo .
"Jak se ti líbil včerejší ples? dozvěděl jsem se ,že jsi tam byla také" prudce se na podíval.
Tak přísný pohled jsem ještě neviděla . Vzhlédla jsem k Michaelovi,rozhodně se to otec nesmí dozvědět. Tím jsem si byla jistá ,rozhodla jsem se lhát.
"Ples se vám vydařil ,jako vždy" doufala jsem ,že se mě už na nic ptát nebude a ne neptal.
Po velice nepříjemné snídani jsem šla do knihovny . Posadila jsem se na křeslo ,nohu přes nohu a četla jsem knížku. Bohužel mi to dlouho nevydrželo. Za oknem na balkóně se něco pohnulo .
Jen v šatech beze svetru jsem vešla na bolkón a rozhlížela se jestly něco nebo někoho nespatřím.
Nic všude byl klid. Otočila jsem se na podpadku a chtěla se vrátit zpět do místnosti.
Zmáčkla jsem kliku směrem dolů a zatlačila ,ale dveře se ani nehnuly .
Zamkly se zevnitř. Musela jsem přivolat pomoc ,jinak bych tu mohla zůstat až do noci.
"Prosím pomozte mi někdo " křičela jsem ,ale nikdo nešel. Tak to trvalo přinejmenším
10minut. Byla jsem zmrzlá na kost. Po chvíly někdo otevřel. Klepala jsem se zimou .
"D-děkuji" řekla jsem a omylem padla na onoho muže. Vzhlédla jsem a spatřila Michaela jak se široce usmívá. "Promiňte " omluvila jsem se a odstoupila jsem od něj.
"Nic se nestalo ,doufám ,že jste v pořádku?" zeptal se mě a dlouze na mě pohlédl.
"A-ano jsem " řekla jsem a sedla si do křesla."Donesu vám čaj a dám si s vámy " řekl a odešel.
Přečetla jsem sotva pár stránek a Michael se vrátil s čajem. Vůně čaje mi připomněla ten sáček od neznámého muže. Měla jsem ho pořád u sebe. Něvěděla jsem jestli to mám udělat, bylo to těžké rozhodnutí ,ale ve chvíly ,kdy se Michael otočil jsem pár zrnek z toho sáčku nasypala do jednoho z hrnků a dělala jsem jakoby nic. Komorník se na mě usmál ,zřejmě nic netušil.
Na hrnky jsem se nějakou dobu nedívala takže jsem zapomněla do ,kterého jsem dala ty zrnka.
Michael si sedl naproti mě a podal mi jeden z hrnků.
"Děkuji" řekla jsem a on jen kývl hlavou. Vzala jsem si od něj hrnek a on sám se chopil druhého.
Oba jsme své šálky vypili. Nevypadalo ,že se něco změnilo.
Nejspíš to nefungovalo nebo jsem si to alespoň myslela.
"Mohla bych vám pomoci a odnést tác s hrnky a konvicí do kuchyně?"zeptala jsem se ho a on souhlasně kývl hlavou. Vstala jsem a chopila se tácu s hrnky a konvicí. Byl to porcelán po babičce
vlastně po prababičce. Kuchyni jsme měli na druhé straně domu. Když nad tím tak přemýšlím ,nechápu jaktože byl u mě s čajem tak rychle. Na řadě byly schody do patra. Dávala jsem si dobrý pozor ,abych nezakopla. Michaels šel za mnou elegantním krokem jako vždy.
Začala mě bolet hlava ,upustila jsem tác s porcelánem na zem a ten se roztříštil na miliony kousíčků. Michael nestačil včas zareagovat, zakopla jsem a skutálela se po schodech dolů. Bolest mi postupovala tělem. Bylo to jako by mi dávaly elektrické šoky.
"Elizabeth "slyšela jsem Michaela ,který byl vmžiku u mě.
"Co je to tu za rámus "slyšela jsem otce ,ale už jsem ho neviděla . Měla jsem v očích tmu.
Na nic jsem nereagovala. "Probůh Elizabeth" bylo jediné a poslední co jsem slyšela .
Viděla jsem ho ,toho muže co byl onen den v zahradě. Ďábelsky se smál "Ty jsi tak pitomá" slyšela jsem jak na mě ječí.Pak jen tma ,ani světlo ani barvy jenom tma. "Slečno Elizabeth proberte se "
slyšela jsem. Pomalu a namáhavě jsem otevřela oči a spatřila jsem jak se nad mou postelí sklání Michael a u postele na židly seděl můj otec.
"Nahnala jsi nám takový strach "řekl otec. Byl rád ,že mi nic není . Obejmul mě a pak se omluvil ,že musí odejít.
Jakmile odešel Michael se mě zeptal. "Co jste to nasypala do čaje? a od koho to máte?" díval se na mě. "Ten den po plese ,šla jsem na zahradu a byl tam ten muž v kapy, řekl mi ,že to mám nasypat do pití. Nechtěla jsem to udělat a ani nevím proč jsem to udělala "řekla jsem ,bylo mi to tak líto.
"Bylo to určené mě a na mě by to mělo jiné účinky ,nesmíte nikam chodit sama , je to nebezpečné. Ten muž vás ovládl,ale to vám vysvětlím později" řekl ,mile ,ale starostlivě se usmál a odešel.Další den za mnou přišel otec .
"Mám překvapení" řekl a usmál se . "Jaké otče?" zeptala jsem se ,byla jsem zvědavá."Uděláme si výlet ,samozřejmě služebnictvo pojede s námi, vyrazíme do Londýna ,ale zbal si jen pár věcí většinu máš v našem Londýnském sídle" šel ke dveřím.
"To je báječné " poděkovala jsem a šla jsem si zbalit pár důležitých věcí.
Přesně ve 12:45 jsme nasedli do kočáru a jeli jsme přibližně 2 hodiny.
"Strašně se těším" řekla jsem a dívala se z okna kočáru...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wek/Weekkaa Wek/Weekkaa | Web | 7. března 2015 v 12:55 | Reagovat

boží díl, určitě piš dál :3

2 Yuki Yuki | Web | 7. března 2015 v 13:16 | Reagovat

[1]: Ariagato ,budu :)

3 Adís Eliadora Adís Eliadora | E-mail | Web | 7. března 2015 v 16:40 | Reagovat

Wrá.. :3 Úžasné, těším se na další.. :3 ><

4 my-wolf-stories my-wolf-stories | 7. března 2015 v 18:13 | Reagovat

[3]: Mockrát děkuju :) budu na něm makat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama