Březen 2015

Wattped

28. března 2015 v 10:57 | Yuki |  Website
Ahojte vím ,že nebyl článek a strašně se omlouvám ,ale neměla jsem vůbec náladu psát článek.
A mám tu novinku! Založila jsem si wattped a přidala jsem tam 1.kapitolu mé nové povídky
"Upíří polibek" TADY máte odkaz a budu ráda ,když si to přečtete.Ale tu povídku nebudu
přidávat na blog ,bude pouze na wattpedu. Sem budu přidávat jinou.

Malé info o čem je povídka Upíří polibek
Příběh o Eleně Gilbertové ,17leté dívce ,která při autonehodě přišla o rodiče. Žije s tetou Jennou a bratrem Jeremym. Hned první den školy se seznámí s tajemnými bratry Salvatorovi ,ale i s Abby ,která jí bude chtít za každou cenu zničit život. Co když je všechno jinak ? To co vidíme není všechno. Svět je tauplné místo plné nebezpečným tvorů a bytostí. Na to brzy přijde i Elena. Bude se Stefanem , i přesto ,že ví co je zač?

Vaše milovaná Yuki



Upíroholik

21. března 2015 v 12:33 | Yuki |  Website
(Ano nemohla jsem najít žádnej obrázek tak jsem sem dala jeden ze svých výtvorů xD )
(já vím je to děsný ,ale co no )

Rozhodla jsem se ,že dopíšu povídky na přání a ty svoje psát už nebudu a začnu novou povídku.
Sice zatím nemám tucha o čem bude ,ale ráda bych něco o upírech (ano jsem upíroholik xD )

Něco nového v tvém životě?
Ano mám z angličtiny 4 a 5 (jazyky mi nejdou :( ). Ve středu píšeme zase pojmy z přírodopisu (Bereme botaniku) .Nechápu proč se to učíme ,když stejně nechci pracovat v Botanické zahradě!. 28.dubna máme se zdravotníkem závody a taky půjdeme do divadla (Prý něco jako cirkus).

Co lásky a vztahy? To nemáte lepší otázku? -smích-. Krom toho ,že se snažím ignorovat jednu holku co mi furt kecá do mého stylu nic. Láska ? Ne žádnou nemám xD kdo ví možná časem?

Aktivity? Jo nějaké se vyskytují! Od dubna bude tvoření a já v pátek nemám nic na práci tak jsem si říkala "Proč ne?" . A v neděli bude Pilates xD sic netuším zda mi to pujde ,ale snaha bude .

PS: Trochu jinak napsaný článek já vím ,ale nezabijte mě kvůly tomu xD

Úmorný výlet

14. března 2015 v 17:15 | Yuki |  Diary
Ahoj dnes jsme byly s tetou ,sestřenkama a strejdou se projít. Bylo to úmorný
ušli jsme 5km. A lezli jak ze skály tak na skálu ,do kopece i z kopece. Viděli
jsme i 2 psíky. Jeden ještě neměl zuby a tak mu jazyk vlál ve vzduchu xD .
Vyfotila jsem pro vás pár fotek. Hospůdku měly zavřenou :( tak jsem se najedla až doma.
I tak byl výlet úžasný :)

Cvičit ?! + obrázky xD

14. března 2015 v 9:54 | Yuki |  Diary
Ahoj omluvám se ,že dnes nebude žádný další díl povídky nebude jelikož jsem se tenhle týden k tomu nedostala. Škola. A na výken k nám přijednou sestřenice. Budou tu kolem 11 h. A dnes ráno jsem si dala 4kousky bábovky. Budu to muset vycvičit. Hubnu a zabírá to. Jíst hlavně ovoce a zeleninu a každý den 40sklapovaček, 60dřepů, 30kliků. Už jsem zhubla kilo a jsem ráda. Sice mě bolej ruce,stehna a kolena ,ale stojí to za to. Já už netušim co mám napsat.
Zvorala jsem fyziku a přírodopis takže fyzika 4 a přírodopis ještě nevim. Dala tam pojmy co nám neříkala. A dnes tu bude nový desing takže se můžete těšit.
Ale zase uvidím flíčka a králíčka xD ne nevim jak se ten druhej jmenuje bohužel
Přikládám pár obrázků xD .

Yuuki Cross Ciel v dámské podobě
smyšlená postava xD

Drahý deníčku

8. března 2015 v 20:40 | Yuki |  Diary
Ta písnička je úžasná ! Já miluju Vampire Hunter D Bloodlust.
Ta písnička se mi zdá podobná jako v Titaniku xD

Tento týden byl tak těžkej. A pogratulujte mi ! Přežila jsem raní doučování
z matematiky -potlesk-. Ale zítra píšem z matiky,Fyziky,Slohu,Angliny a Dějáku.
Ach jo ! Copak to nikdy nepřestane? Tenhle půlrok je ještě náročnější než ten minulej.
Všechny ty testy a zkoušení. Je toho na mě moc (ano zase) xD .
Přejdeme k veselejšímu tématu ,máme tu jaro. S podzimem je to moje nejoblíbenější roční
období. Všechno se probouzí k životu ,zvířata se probouzí ze zimního spánku a začíná
se oteplovat! Včera jsem odeslala třídní povídku do soutěže tak snad to nějak dopadne.
No kdo ví xD . Sakra proč nikdy nemůžu napsat dlouhej deník!
Zase měnim téma ,ale co . Vampire Hunter D Bloodlust je moje srdcovka . Ten konec
je smutnej! Doporučuju se podívat.
Jako bych dělala nějakou recenzy na film xD

Radši už to stopnu bůhví jak by to dopadlo ,zatím ahoj a držte mi palce ! xD

Nebezpečná magie-Osud vyvolených

7. března 2015 v 15:28 | Yuki/Adís |  Stories
Ahoj takže jsme byly s Adís už nějakou tu dobu domluvené ,že budeme psát spoluautorskou povídku a konečně jsme se k tomu dostaly -fanfáry- . Abyste se v tom ,alespoň kapku vyznaly .
Já píši za Shizuky Yoko Dialovou a za Lana Karla Montiega a Adís píše za Rianu Euki a za Charlese Lukadnisse
(OBRÁZEK VYTVOŘILA ADÍS!)
Psal se rok 2027. Svět byl obklopen magií.. z jiných světů. Všechno je jinak. Tento svět už není takový, jaký býval. Někde na severu zuří válka, kde tryskají jen válčící hole s kouzly. Všichni umírají... Ale teď k realitě. Jsou tu děti. Děti, které smí všechno spravit..Jsou čtyři ,klidně bychom těm dětem mohli říkat vyvolení jelikož na tom něco bude. Mají nadpřirozenou sílu ,dokáží to o čem jiní pouze sní.
Shizuky :"Mohl by jsi sebou hnout nebo nám ten vlak opravdu ujede" vražedně se dívala na Charlese ,který se přehraboval v tašce a hledal drobné.
Charles: "Ale jo pořád.." zabrblal sem pro sebe a postupně z tmavé tašky vytahoval dvoukoruny a pětikoruny. Měl jsem pocit, že nenajdu ani stovku.. Bohužel už na sobě cítím ten vražedný pohled Shizuky. Pf, to bude cesta! proč tu není Lan sakra?! To mám s ní vydržet celou věčnost? Snad s ní nepojedu sám. To bych nepřežil. Někdy je milá, udělala by pro přátele všechno, akorát ... dneska má hrozně panovičnou náladu Ježiši o čem to zase melu, musím najít ty peníze! Ignoruj ji, Charlesi! Ignoruj!
Lan: "Uff stihnul jsem vás" přiběhl k Shizuky a Charlesovi celý udýchaný . V ruce svíral černou cestovní tašku ve ,které měl spousty nepotřebného harampádí. "Omlouvám se ,že jsem přišel o trochu později ,ale cestou mě prohnal sousedovic pes" řekl omluvně .
Shizuky: "Trochu později!Jako vážně?"zabodla jsem na něj velice vražedný pohled a Lan ani nemrknul,ale pohledu Shizuky se raději vyhnul.
Lan: "Co s ní zase je?"zešeptal k Charlesovi.
Charles: Ah, Lan už dorazil! Už sem si myslel, že nedojde! že s tou čarodějnicí zůstanu navěky. Už sem ho chtěl vděkem obejmou, ale Shizuky po něm vyjekla, ikdyž se Lan omluvil. Chudák. Podívám se okolo, cestující se na nás podívají. Jo, teda ale Shizuky má grády v hlase. Ozývá se to pocelém nádraží... "Co to s ní je?" zeptá se mě Lan, když skončila se svým poučením. "Co si myslíš?" opáčím a pokrčím rameny. "Ona taková nebývá," řekl mi. Zakoulím očima a zasměju se. "Tak to ji asi moc neznáš." Sedl s vedle mně a zal si taky tašku před sebe. On jde taky hledat peníze?! Shizuky... nás asi zabije, protože.. já je asi .. nemám.
Shizuky: "Ne jen mi neříkej ,že jdeš taky hledat peníze ,jen to ne " vypadala jsem vystresovaně a rozčíleně. "Dělám to nerada ,ale fajn . Nastupte konečně já to za vás zaplatím "vytáhla jsem peněženku a čekala až nastoupí.
Charles: "Ehm, Shizuky?" nechtěl sem se na nic ptát, ale.. musel jsem. "Proč to děláš?" zeptal sem se opatrně. Modlil jsem se, aby po mně nevypálila raketu. Otočila se ke mně. A jaj- "Cože?! hele, byť rád, že tam jedeš!" vyjekla. "No, ale já tam nechtěl jet-" "To byl Rianin nápad." dodal za mne Lan. Přikývl jsem na souhlas. "Proč to svádíte na Rianu?! Vždyť tu ani není.." řekla, došla jí slova. Konečně! "Vlak 6B za 10 minut odjíždí, prosíme cestující, aby nastoupili a nevystupovali z vlaků. Děkujeme," řekl stařecký hlas v mikrofonu, který se ozýval po celém sále nádraží. "Co si to zase Riana vymyslela?" řeknu si v duchu. Vezmu všechna zavazadla a nastupuji za Shizuky, která měla potřebu něco rozmlátit. Takhle ji teda neznám. A jak jde vidět, tak ani Lan ji tak nezná. je z ní úplně v šoku...
Shizuky: zaplatila jsem za všechny a sedli jsme si na sedadla . "Hele lidi já se omlouvám jen se mnou vlají hormony "řekla jsem a oba dva na mě překvapeně zírali. Podívala jsem se z okna a sledovala krajinu. "Škoda ,že Riana s námi vlakem nejede byla by tu jiná atmosféra" řekla jsem si v duchu. Lan: Bylo strašné ticho tak jsem ho chtěl prolomit. "Nemáte hlad? Vzal jsem sebou sušenky ,chipsy no prostě spousty jídla" usmál jsem se a očima kmital z Shizuky na Charlese.
Charles: Lan prolomil to trapné ticho.
"Hm," hlesla Shizuky a natáhla ruku k němu, když vytahoval sušenky. "Dík."
Ukázal sušenky u mých očí a já je odtáhl ze svého dohledu. "Držíš dietu?" zeptal se Lan. Sakra! Zaskočila mi slina! Začínám kuckat a oba se začnou smát.
"T-to není-" *kuck* "vtipný!"
Náhle zazvonil mobil. Byl to Shizukyn. Celá se rozzářila, jak si přečetla, kdo volá. "Jé, ahoj, Riano! Cože? Ne, vůbec. Je to naprosto v pohodě!" usmála se. My se na ní podíváme.. to teda není! Zamračila se a my radši zmlkli.
"He? Ty už si v Americe? To fakt? Je to tam boží,co ?" uculila se a začala říkat, jak je to v noci úžasné. Jak magické kuličky vybuchnou před skleněnými okenicemi a rozzáří celý pokoj.
To bude na dlouho, řeknu si v duchu a dám si šlofíka.
Shizuky : vypnu mobil a zastrčím ho do kapsy od mikiny. " Možná bych si dala tu Kitkatku " řeknu a usměju se . Lan: "Tady " podal jsem Shizuky kitkatku a ona se na nás usmála . Vypadala jinak než před 10minutama. Byl jsem rád jelikož ta její děsivá část je opravdu příšerná
Charles: Asi tím hladem všechno ztratila. I tu hádací náladu. Slyším jne skřípoty... Spím. Usínám.. Objevuji se v tmavě fialové místnosti, která je snad nekonečná. Atmosféra je neklidná. "Charlesi," uslyší dívčí hlas a otáčím se pořád dokola. Hlas se ozývá a nevím, kde začal. "Charlesi," uslyším ho znovu. Možná už vím, kdo to říká. Tu osobu znám. "Charlesi, pojď semnou. Jsem tu tak sama.." "Kdo jsi?" zeptám se. Cítím, jak mám na zádech její pohled. Je smutný a zároveň vražedný. "Ty mne nepoznáváš?" zesmutněla. To byla past. "Charlesi," znovu. "Ještě se setkáme." řekne onen neznámá dívka a z fialové místnosti zmizím. Náhle uvidím před očima Rianu- "Charlesi!" otevřu oči. Zahlédnu siluetu Shizuky. Vystrašeně se jí dívám do jejích nebarevných očí. Polknu. "Si tu?" zamává mi před obličejem Lan. Jemně přikývnu. "Už jsme tady," řekli oba naráz a já vstanu.

Komorník 2.kapitola

7. března 2015 v 11:16 | Yuki |  Ostatní
Ahoj přináším vám 2.kapitolu Komorníka :) A zároveň se chci omluvit ,že nejsem tolik aktivní,ale
mám toho ve škole hodně a k tomu zákaz na pc ,ale články přidávat nějak budu to se nebojte.
A ještě bych chtěla poděkovat Baka Kamaru xD a Goshidovi Rykyu :) za diplom je strašně pěknej a
omlouvám ,ale vaše přezdívky se strašně blbě skloňují xD
Převlékla jsem se z plesových šatů do noční košile . Proplížila jsem se chodbou ven na zahradu. Chtěla jsem se nadýchat čerstvého vzduchu ,zahrada je navíc rozlehlá a velká takže mě služebnictvo nemohlo vidět ani slyšet. Něco mě táhlo k altánku, spatřila jsem muže v tmavé kápy.
"Co tu ch-chcete a jak jste se sem d-dostal ?" koktola jsem a došla k němu. "Chci ti jenom pomoct ,toto nasypeš svému komorníkovi do pití"řekl a podal mi šáček . Zatočila se mi hlava a když jsem se znovu podívala na místo ,kde předtím stál už tam nebyl ,ale sáček mi v ruce zůstal. Zatmělo se mi před očima a ,když jsem se probrala byla jsem ve svém pokoji. Někdo zaklepal na dveře a pak vešel Michaels. "Otec s vámy chce posnídat"řekl ,usmál se a pak odešel.
"Od kdy se mnou chce otec snídat?" znělo mi v hlavě. Vzala jsem si sváteční oblečení.Světlé punčochy ,černé šaty po kolena a černé rukavice. U šatů i u rukavic byly krajky a volánky.
Vlasy jsem si rozčesala a nechala rozpuštěné.
Vešla jsem do jídelny ,otec už seděl na svém místě a byl značně netrpělivý.
"Omluvte můj pozdní příchod otče" řekla jsem a posadila se na své místo .
"Jak se ti líbil včerejší ples? dozvěděl jsem se ,že jsi tam byla také" prudce se na podíval.
Tak přísný pohled jsem ještě neviděla . Vzhlédla jsem k Michaelovi,rozhodně se to otec nesmí dozvědět. Tím jsem si byla jistá ,rozhodla jsem se lhát.
"Ples se vám vydařil ,jako vždy" doufala jsem ,že se mě už na nic ptát nebude a ne neptal.
Po velice nepříjemné snídani jsem šla do knihovny . Posadila jsem se na křeslo ,nohu přes nohu a četla jsem knížku. Bohužel mi to dlouho nevydrželo. Za oknem na balkóně se něco pohnulo .
Jen v šatech beze svetru jsem vešla na bolkón a rozhlížela se jestly něco nebo někoho nespatřím.
Nic všude byl klid. Otočila jsem se na podpadku a chtěla se vrátit zpět do místnosti.
Zmáčkla jsem kliku směrem dolů a zatlačila ,ale dveře se ani nehnuly .
Zamkly se zevnitř. Musela jsem přivolat pomoc ,jinak bych tu mohla zůstat až do noci.
"Prosím pomozte mi někdo " křičela jsem ,ale nikdo nešel. Tak to trvalo přinejmenším
10minut. Byla jsem zmrzlá na kost. Po chvíly někdo otevřel. Klepala jsem se zimou .
"D-děkuji" řekla jsem a omylem padla na onoho muže. Vzhlédla jsem a spatřila Michaela jak se široce usmívá. "Promiňte " omluvila jsem se a odstoupila jsem od něj.
"Nic se nestalo ,doufám ,že jste v pořádku?" zeptal se mě a dlouze na mě pohlédl.
"A-ano jsem " řekla jsem a sedla si do křesla."Donesu vám čaj a dám si s vámy " řekl a odešel.
Přečetla jsem sotva pár stránek a Michael se vrátil s čajem. Vůně čaje mi připomněla ten sáček od neznámého muže. Měla jsem ho pořád u sebe. Něvěděla jsem jestli to mám udělat, bylo to těžké rozhodnutí ,ale ve chvíly ,kdy se Michael otočil jsem pár zrnek z toho sáčku nasypala do jednoho z hrnků a dělala jsem jakoby nic. Komorník se na mě usmál ,zřejmě nic netušil.
Na hrnky jsem se nějakou dobu nedívala takže jsem zapomněla do ,kterého jsem dala ty zrnka.
Michael si sedl naproti mě a podal mi jeden z hrnků.
"Děkuji" řekla jsem a on jen kývl hlavou. Vzala jsem si od něj hrnek a on sám se chopil druhého.
Oba jsme své šálky vypili. Nevypadalo ,že se něco změnilo.
Nejspíš to nefungovalo nebo jsem si to alespoň myslela.
"Mohla bych vám pomoci a odnést tác s hrnky a konvicí do kuchyně?"zeptala jsem se ho a on souhlasně kývl hlavou. Vstala jsem a chopila se tácu s hrnky a konvicí. Byl to porcelán po babičce
vlastně po prababičce. Kuchyni jsme měli na druhé straně domu. Když nad tím tak přemýšlím ,nechápu jaktože byl u mě s čajem tak rychle. Na řadě byly schody do patra. Dávala jsem si dobrý pozor ,abych nezakopla. Michaels šel za mnou elegantním krokem jako vždy.
Začala mě bolet hlava ,upustila jsem tác s porcelánem na zem a ten se roztříštil na miliony kousíčků. Michael nestačil včas zareagovat, zakopla jsem a skutálela se po schodech dolů. Bolest mi postupovala tělem. Bylo to jako by mi dávaly elektrické šoky.
"Elizabeth "slyšela jsem Michaela ,který byl vmžiku u mě.
"Co je to tu za rámus "slyšela jsem otce ,ale už jsem ho neviděla . Měla jsem v očích tmu.
Na nic jsem nereagovala. "Probůh Elizabeth" bylo jediné a poslední co jsem slyšela .
Viděla jsem ho ,toho muže co byl onen den v zahradě. Ďábelsky se smál "Ty jsi tak pitomá" slyšela jsem jak na mě ječí.Pak jen tma ,ani světlo ani barvy jenom tma. "Slečno Elizabeth proberte se "
slyšela jsem. Pomalu a namáhavě jsem otevřela oči a spatřila jsem jak se nad mou postelí sklání Michael a u postele na židly seděl můj otec.
"Nahnala jsi nám takový strach "řekl otec. Byl rád ,že mi nic není . Obejmul mě a pak se omluvil ,že musí odejít.
Jakmile odešel Michael se mě zeptal. "Co jste to nasypala do čaje? a od koho to máte?" díval se na mě. "Ten den po plese ,šla jsem na zahradu a byl tam ten muž v kapy, řekl mi ,že to mám nasypat do pití. Nechtěla jsem to udělat a ani nevím proč jsem to udělala "řekla jsem ,bylo mi to tak líto.
"Bylo to určené mě a na mě by to mělo jiné účinky ,nesmíte nikam chodit sama , je to nebezpečné. Ten muž vás ovládl,ale to vám vysvětlím později" řekl ,mile ,ale starostlivě se usmál a odešel.Další den za mnou přišel otec .
"Mám překvapení" řekl a usmál se . "Jaké otče?" zeptala jsem se ,byla jsem zvědavá."Uděláme si výlet ,samozřejmě služebnictvo pojede s námi, vyrazíme do Londýna ,ale zbal si jen pár věcí většinu máš v našem Londýnském sídle" šel ke dveřím.
"To je báječné " poděkovala jsem a šla jsem si zbalit pár důležitých věcí.
Přesně ve 12:45 jsme nasedli do kočáru a jeli jsme přibližně 2 hodiny.
"Strašně se těším" řekla jsem a dívala se z okna kočáru...

Komorník-1.kapitola

3. března 2015 v 11:47 | Yuki |  Ostatní
Ahoj až do dneška jsem doma,ale zítra už pujdu do školy .
No napsala jsem 1.kapitolu nové povídky ,doufám ,že se vám bude líbit .
Kdyby ano tak bude i pokračování .

Slzy mi tekly proudem. Další hádka . Kolikrát ještě? . Běžela jsem po schodech do svého pokoje. Vběhla jsem dovnitř a zavřela dveře. Stěny byly tmavě nabarveny. Nábytek upraven do středovékého gotického stylu. Skočila jsem na postel a brečela . Proč? Proč mi musí otec tak ubližovat. Strašlivě to bolí.
"Slečno Elizabeth?" do pokoje vešel Michaels můj komorník. Vzhlédla jsem
"Co potřebuješ?"zasyčela jsem a utřela si slzy. Zády jsem se opřela o opěradlo postele .
"Já ,zaslechl jsem vaši hádku" řekl a sedl si na okraj postele.
"Asi si myslíš to samé co otec ,že?" zeptala jsem se ho.
"Ne já souhlasím s vámy, určitě vás později pochopí" mile se na mě usmál.
"Jsi hodný ,já už to zvládnu sama díky ,můžeš si dál jít dělat svou práci"usmála jsem se a lehla si.
"Jednou z mých poviností je starat se o vás" řekl a přikryl mě dekou,pak odešel.
Usnula jsem hnedka jakmile odešle.
Jarní slunešní paprsky mi svítily na kůži.Otevřela jsem dveře a uslyšela mňoukání. Vyhrabala jsem se z vyhřáté postele a otevřela dveře na verandu. Spatřila jsem kočku jak stojí na zábradlí.
"No tak čiči hlavně nespadni"říkám jí a nakláním se přes zíbradlí. Kočka uskočila a já přepadla přes zábradlí. Držela jsem se rukama ,ale cítila jsem jak mi kloužou.
"Pomoc Michaeli" křičím nevím proč jsem si vzpomněla zrovna na něj. Byl ke mě vždy pozorný a milý. Ne jako muj otec. Něčí ruce mě zachytily a táhly nahoru. Vzhlédla jsem a spatřila jsem Michaela svého komorníka. Svíral mě pevně v náručí. Dívala jsem se mu do tváře.
Z tohoto pohledu byl i přitažliví . Asi jsem se zamilovala. Postavil mě na zem a něžně se na mě usmál. "Dě-děkuju" řekla jsem a políbila ho na tvář. "Nemáte zač slečno Elizabeth"řekl mile a šel za mnou do mého pokoje. Zavřel dveře. Já se ho prostě zeptat musela.
"Jak jsi se ke mě tak rychle dostal?" byla jsem zvědavá.
"Je to má povinost slečno"řekl a odešel.
Vzpoměla jsem si můj otec dnes pořádá ples ,možná tam bude i Michaels . Snad.
Ve skříni jsem vyhrabala jedny z nejhečích šatů. Bílé s černou krajkou a stuhou k nim elegantní a klasické černé lodičky.
Ples začíná v 21:45. Sál byl již plný hostů . Vešla jsem dovnitř. Další z otcovích plesů .
Kolikátý je to tentokrát? Za měsíc jich pořádá přinejmenčím 5. Nechápu jak to stíhá.
"Smím prosit slečno?"zeptal se někdo za mnou. Překvapeně jsem se otočila a spatřila neznámého muže.
"Jistě " řekla jsem a kývla na souhlas. Bylo mi blbé odmítnout. "Jste Elizabeth ,že ? Dcera hraběte Henryho" zeptal se . Já na něj překvapeně hleděla . "Ja-jak to víte?" zeptala jsem se ho .
"Já toho vím mnoho" řekl a tajemně se usmál . Možná by mi toho řekl i více ,ale píseň skončila a s ní i náš tanec. Rozhlédla jsem se ,hledala jsem ho Michaela . Pak jsem ho spatřila měl elegantní smoking . "Smím prosit?" zeptala jsem se ho . On se překvapeně otočil a jak mě spatřil byl překvapen ještě více. "Slečno Elizabeth? Je to neobvyklé" řekl . "Ale notak jeden tanec chci toho tolik?" zeptala jsem se a on nakonec souhlasil. Z jednoho tance se jich vyklubalo hodně . Tančili jsme do noci. Zývla jsem a on mě vzal do náručí ,odnesl mě do mého pokoje . Usmála jsem se a on mě položil na postel. Naklonil se ke mě ,chtěl mi něco říci ,ale já ho políbila. Chytla jsem ho a strčila a on spadl vedle mě na postel. "Počkejte Elizabeth co to děláte ?" díval se na mě . Ale po chvíly mě taky líbal. Líbal tak něžně ,ale pak něco se stalo. Velice rychle ode mě odstoupil na druhou stranu postele. "Tohle nemůžeme "řekl s kamenným výrazem ve tváři.
"Promiň ,já -je mi to tolik líto " omlouvala jsem se ,ale on odešel..

PS: Jak se vám líbí? Chtěli by jste popřípadě další kapitolu?